Historie


Když v roce 1874 začala reorganizace hřbitova v Srbské Kamenici (měl být rozšířen a plocha rozčleněna na díly pro srbskokamenické farníky, pro hroby z přifařených obcí a separátní díl pro jiné konfese) – začal všemilský („velmi liberální“) učitel Kessler spolu se svým švagrem Eduardem Fiegerem z čp. 12 (který byl obecním zastupitelem) prosazovat myšlenku vybudování samostatného pohřebiště přímo ve Všemilech. Desátého ledna 1875 bylo u Raimunda Güntera v domě čp. 48 uspořádáno „pokojné obecní shromáždění“ (v podstatě referendum): lidé se měli vyjádřit, zda chtějí mít svůj díl na hřbitově v Srbské Kamenici nebo svůj vlastní hřbitov ve Všemilech. Všemilskému dali hlas hospodáři z domů čp.: 3, 5, 8, 9, 10, 12, 13, 15, 16, 18, 20, 21, 22, 32, 34, 37, 38, 39, 40, 42, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 64, 65, 68, 75, 80, 81, 82, 85, 88, 95 a 96 – srbskokamenickému z domů čp.: 6, 25, 28, 33, 35, 45, 46, 47, 48, 67, 69, 70, 71, 72, 74, 76, 77, 78, 83, 84, 91 a 92. Hlasování údajně příliš liberální nebylo. Svobodné rozhodování při volbách zpochybňovala farní pamětní kniha: „Když např. krejčí a majitel domu čp. 50 Josef Knechtel dal svůj hlas srbskokamenickému hřbitovu, řekl mu obecní zastupitel Eduard Fieger, že si tedy v Srbské Kamenici bude muset najít i zaměstnání. Takže dal krejčí nakonec svůj hlas všemilskému hřbitovu.“ Přes získaný poměr „provšemilských“ narazila idea na srbskokamenického faráře (ten to bral jako útok na svou osobu) a nesouhlas biskupské konsistoře. Proto se zástupci obce obrátili se svou žádostí na okresní hejtmanství. Zdůvodnili potřebu zřízení místního hřbitova tím, že cesta k srbskokamenickému kostelu trvá ¾ hodiny a s pohřebním průvodem i hodinu. Když je špatné počasí, hraje se o zdraví účastníků pohřbu: vrací se domů hladoví a zmrzlí až odpoledne (někteří muži se dostanou domů až večer), jelikož pohřby začínají teprve v 11 hodin. Nádeníci tak přicházejí o svou denní mzdu. Pokud se zřídí hřbitov ve Všemilech, ušetří se nejen čas, ale i pohřební náklady: každý nosič rakve dostával 1 zlatý odměny, bylo jich zapotřebí 8, cesta k všemilskému hřbitovu by byla kratší a nemuseli by se střídat.
U okresního hejtmanství žádost obce uspěla, a tak se 2. června 1875 sešla úřední komise (zástupci okr. hejtmanství, okresní lékař, stavební adjunkt, farář, obecní zastupitel) a odsouhlasila místo pro zřízení nového hřbitova na začátku obce, pod lesem nad silnicí na Srbskou Kamenici: kousek pole, který patřil Raimundu Güntherovi. Terén bylo nutné upravit, místy vyhrabat hluboké jámy (písčitá půda). Nebožtíci měli být dopravováni z domova až ke dvoru před domem čp. 32 a odtud měl jejich doprovod ke hřbitovu převzít farář – těm z horní vsi bylo určeno stanoviště již u silnice v místech, kde odbočuje cesta ke hřbitovu. Pokud by si někdo přál doprovod faráře již z domova, musel si ho uhradit nad obvyklou taxu. Místo k převlékání faráře do úboru bylo sjednáno ve světnici domu čp. 32.
Nový hřbitov měl mít rozlohu 200 sáhů 2, za každý sáh měl majitel pozemku R. Günther dostat 1 zl. Hřbitov měl být čistě katolický a vysvěcený.
Dohodnuté podmínky vyvolaly protesty. Do konce roku bylo na místo dopraveno 20 – 30 kvádrů, které zůstaly ležet. Práce se rozeběhly až následujícího roku; 1. listopadu 1876 byl uprostřed hřbitova osazen kříž na kamenném podstavci. Prvním pohřbeným byl pětiletý Josef, syn Josefa Grasseho z čp. 89. Hřbitov měl být ovšem jednokonfesní a v tu dobu ještě nebyl vysvěcen – malý Josef tak byl pohřben 5. 11. 1876 bez účasti kněze učitelem Kesslerem. Svolení konsistoře k vysvěcení a užívání hřbitova přišlo až den poté.
Po odsunu původního obyvatelstva v roce 1945 začal hřbitov chátrat a stal se zdrojem lehce dostupného stavebního materiálu. Jeho osud byl zpečetěn. V roce 2012 se několik nadšenců, ve spolupráci s vedením obce Jetřichovice, rozhodlo pro jeho záchranu. Pod záštitou OS Dolský mlýn, zde každoročně probíhá několik dobrovolnických brigád.
Der Friedhof in Schemmel
Als im Jahre 1874 die Reorganisation des Friedhofes in Windisch Kamnitz begonnen wurde (Der Friedhof sollte verbreitet werden und die Fläche sollte auf die Teile für die  Pfarrangehörige aus Windisch Kamnitz, für die Pfarrangehörige aus anderen Gemeinden der Prarrei und ein separates Teil für andere Konfessionen aufgeteilt werden), begann der sehr liberale Lehrer Kessler aus Schemmel  mit seinem Schwager Eduard Fieger aus dem Hausnummer 12, der auch Stadtrat war, die Idee des Aufbaues von einem separaten Gräberfeld in Schemmel durchzusetzen.
Am 10. Januar 1875 wurde bei Raimund Günter im Hausnummer 48 „friedliche“ Gemeindeversammlung (Im Grunde genommen eine Referendum) organisiert: Die Bürger sollten sich äußern, ob sie ihren Teil auf dem Friedhof in Windisch Kamnitz oder ihren eigenen Friedhof in Schemmel haben möchten. Für den Friedhof in Schemmel haben die Gutsbesitzern aus den Hausnummern:  3, 5, 8, 9, 10, 12, 13, 15, 16, 18, 20, 21, 22, 32, 34, 37, 38, 39, 40, 42, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 64, 65, 68, 75, 80, 81, 82, 85, 88, 95 a 96; für den Friedhof in Windisch Kamnitz aus den Hausnummern: 6, 25, 28, 33, 35, 45, 46, 47, 48, 67, 69, 70, 71, 72, 74, 76, 77, 78, 83, 84, 91 a 92.
Die Abstimmung war angeblich nicht so liberal. Die freie Entscheidung wurde durch Pfarreisgedenkbuch infrage gestellt: „Als zum Beispiel der Schneider und der Besitzer des Hauses mit dem  Hausnummer 50 Josef Knechtel wollte seine Stimme für den  Friedhof in Windisch Kamnitz geben, sagte ihm der Stadtrat  Eduard Fieger, dass er auch in  Windisch Kamnitz eine Arbeit finden soll. Der Schneider hat also schlieslich seine Stimme für den  Friedhof in Schemmel gegeben.“
Trotz das gewinnende Verhältnis  für den Friedhof in Schemmel stieß die Idee auf die Pfarrei in Windisch Kamnitz und auf die Unstimmigkeit Diözesankurie. Daher sind die Vertreter der Gemeinschaft sich mit ihrem Antrag auf Landeshauptmann gewandt. Sie haben ihres Bedarf an örtlichen Friedhof damit begründet, dass der Weg zur Kirche in  Windisch Kamnitz eine dreiviertel Stunde dauert und mit dem Leichenzug eine Stunde. Wenn es schlechtes Wetter gibt, spielt man mit der Gesundheit der Trauergemeinde: Die Leute kommen hungrig und gefroren erst am Nachmittag zurück nach Hause (einige Männer kommen erst am Abend), weil die Beerdigung erst um 11 Uhr beginnt. Die Tagelöhner verlieren ihr Tageslohn. Falls eine Friedhof in Schemmel eingerichtet wird, spart man nicht nur Zeit aber auch Begräbniskosten: jeder Sargträger bekam als Belohnung 1 Gulden. Es waren acht Sargträger für eine Beerdigung nötig. Der Weg zum  Friedhof in Schemmel würde kurze gewesen und die Träger musste sich nicht wechseln.
Bei dem Landeshauptmann war der Antrag erfolgreich und am 2. Juni 1975 traf sich die behördliche Kommission zusammen (die Vertreter des  Landeshauptmannes, der Bezirksarzt, Vertreter des Bauamtes, Pfarrer, Landrat) und segnete ab, wo neuer Friedhof eingerichtet wird. Es war am Anfang der Gemeinde, unter dem Wald über die Straße nach Windisch Kamnitz. Ein Teil des Feldes gehörte zu Raimund Günther. Das Gelände wurde nötig zu zubereiten, stellenweise tiefe Loche ausgraben (Sandboden).
Die Verstorbenen sollten aus dem Haus bis zum Hof vor dem Haus Nr. 32 transportieren werden und von hier aus sollte der Pfarrer die Begleitung bis zum Friedhof übernehmen. Für diejenige, die aus oberer Gemeinde kommen, wurde schon der Standort bei der Straße in den Stellen bestimmt, wo die Straße zum Friedhof abbiegt. Wenn jemand schon von zu Hause die Begleitung von dem Priester haben wollte, musste er ihn über das übliche Taxe bezahlen. Der Ort für die Umkleidung des Priesters im Talar wurde im Zimmer des Hauses Nr. 32 vereinbart.
Der neue Friedhof sollte das Ausmaße 200 Klafter haben. Für jede Klafter sollte der Besitzer des Grundstückes R. Günther 1 Gulden bekommen. Der Friedhof sollte nur für Katholiken sein und sollte geweiht werden.
Die vereinbarten Bedingungen haben Proteste ausgelöst. Bis Ende des Jahres wurden 20-30 Quader befördert, die dort liegen geblieben sind. Die Arbeiten haben erst im nächsten Jahr gestartet. Am 1. November 1876 wurde im Mitte des Friedhofes das Kreuz auf einem Steinsockel errichtet. Der erste Begrabene war der fünfjährige Josef, der Sohn von Josef Grasse aus dem Hausnummer 89. Der Friedhof sollte nur katholisch sein und im diesem Zeit war er noch nicht geweiht – kleiner Josef wurde am 5. 11. 1876 ohne Teilnahme von dem Priester durch den Lehrer Kessler begraben. Die Bewilligung von  Diözesankurie für die Einweihung und Gebraucht des Friedhofes ist erst im nächsten Tag eingegangen.
Dieser Friedhof verfiel nach dem Krieg, aber ab Jahre 2012 begann man wieder mit den Reparaturen.
Der Ortsverein ,,Sargträger” (aus Bürgervereinigung für Konservierung und Erhaltung des kulturellen Erbes Grundmühle) setzt den Friedhof ehrenamtlich in Stand.

Když v roce 1874 začala reorganizace hřbitova v Srbské Kamenici (měl být rozšířen a plocha rozčleněna na díly pro srbskokamenické farníky, pro hroby z přifařených obcí a separátní díl pro jiné konfese) – začal všemilský („velmi liberální“) učitel Kessler spolu se svým švagrem Eduardem Fiegerem z čp. 12 (který byl obecním zastupitelem) prosazovat myšlenku vybudování samostatného pohřebiště přímo ve Všemilech. Desátého ledna 1875 bylo u Raimunda Güntera v domě čp. 48 uspořádáno „pokojné obecní shromáždění“ (v podstatě referendum): lidé se měli vyjádřit, zda chtějí mít svůj díl na hřbitově v Srbské Kamenici nebo svůj vlastní hřbitov ve Všemilech. Všemilskému dali hlas hospodáři z domů čp.: 3, 5, 8, 9, 10, 12, 13, 15, 16, 18, 20, 21, 22, 32, 34, 37, 38, 39, 40, 42, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 64, 65, 68, 75, 80, 81, 82, 85, 88, 95 a 96 – srbskokamenickému z domů čp.: 6, 25, 28, 33, 35, 45, 46, 47, 48, 67, 69, 70, 71, 72, 74, 76, 77, 78, 83, 84, 91 a 92. Hlasování údajně příliš liberální nebylo. Svobodné rozhodování při volbách zpochybňovala farní pamětní kniha: „Když např. krejčí a majitel domu čp. 50 Josef Knechtel dal svůj hlas srbskokamenickému hřbitovu, řekl mu obecní zastupitel Eduard Fieger, že si tedy v Srbské Kamenici bude muset najít i zaměstnání. Takže dal krejčí nakonec svůj hlas všemilskému hřbitovu.“ Přes získaný poměr „provšemilských“ narazila idea na srbskokamenického faráře (ten to bral jako útok na svou osobu) a nesouhlas biskupské konsistoře. Proto se zástupci obce obrátili se svou žádostí na okresní hejtmanství. Zdůvodnili potřebu zřízení místního hřbitova tím, že cesta k srbskokamenickému kostelu trvá ¾ hodiny a s pohřebním průvodem i hodinu. Když je špatné počasí, hraje se o zdraví účastníků pohřbu: vrací se domů hladoví a zmrzlí až odpoledne (někteří muži se dostanou domů až večer), jelikož pohřby začínají teprve v 11 hodin. Nádeníci tak přicházejí o svou denní mzdu. Pokud se zřídí hřbitov ve Všemilech, ušetří se nejen čas, ale i pohřební náklady: každý nosič rakve dostával 1 zlatý odměny, bylo jich zapotřebí 8, cesta k všemilskému hřbitovu by byla kratší a nemuseli by se střídat.

U okresního hejtmanství žádost obce uspěla, a tak se 2. června 1875 sešla úřední komise (zástupci okr. hejtmanství, okresní lékař, stavební adjunkt, farář, obecní zastupitel) a odsouhlasila místo pro zřízení nového hřbitova na začátku obce, pod lesem nad silnicí na Srbskou Kamenici: kousek pole, který patřil Raimundu Güntherovi. Terén bylo nutné upravit, místy vyhrabat hluboké jámy (písčitá půda). Nebožtíci měli být dopravováni z domova až ke dvoru před domem čp. 32 a odtud měl jejich doprovod ke hřbitovu převzít farář – těm z horní vsi bylo určeno stanoviště již u silnice v místech, kde odbočuje cesta ke hřbitovu. Pokud by si někdo přál doprovod faráře již z domova, musel si ho uhradit nad obvyklou taxu. Místo k převlékání faráře do úboru bylo sjednáno ve světnici domu čp. 32.

Nový hřbitov měl mít rozlohu 200 sáhů 2, za každý sáh měl majitel pozemku R. Günther dostat 1 zl. Hřbitov měl být čistě katolický a vysvěcený.

Dohodnuté podmínky vyvolaly protesty. Do konce roku bylo na místo dopraveno 20 – 30 kvádrů, které zůstaly ležet. Práce se rozeběhly až následujícího roku; 1. listopadu 1876 byl uprostřed hřbitova osazen kříž na kamenném podstavci. Prvním pohřbeným byl pětiletý Josef, syn Josefa Grasseho z čp. 89. Hřbitov měl být ovšem jednokonfesní a v tu dobu ještě nebyl vysvěcen – malý Josef tak byl pohřben 5. 11. 1876 bez účasti kněze učitelem Kesslerem. Svolení konsistoře k vysvěcení a užívání hřbitova přišlo až den poté.

Po odsunu původního obyvatelstva v roce 1945 začal hřbitov chátrat a stal se zdrojem lehce dostupného stavebního materiálu. Jeho osud byl zpečetěn. V roce 2012 se několik nadšenců, ve spolupráci s vedením obce Jetřichovice, rozhodlo pro jeho záchranu. Pod záštitou OS Dolský mlýn, zde každoročně probíhá několik dobrovolnických brigád.

Der Friedhof in Schemmel

Als im Jahre 1874 die Reorganisation des Friedhofes in Windisch Kamnitz begonnen wurde (Der Friedhof sollte verbreitet werden und die Fläche sollte auf die Teile für die  Pfarrangehörige aus Windisch Kamnitz, für die Pfarrangehörige aus anderen Gemeinden der Prarrei und ein separates Teil für andere Konfessionen aufgeteilt werden), begann der sehr liberale Lehrer Kessler aus Schemmel  mit seinem Schwager Eduard Fieger aus dem Hausnummer 12, der auch Stadtrat war, die Idee des Aufbaues von einem separaten Gräberfeld in Schemmel durchzusetzen.

Am 10. Januar 1875 wurde bei Raimund Günter im Hausnummer 48 „friedliche“ Gemeindeversammlung (Im Grunde genommen eine Referendum) organisiert: Die Bürger sollten sich äußern, ob sie ihren Teil auf dem Friedhof in Windisch Kamnitz oder ihren eigenen Friedhof in Schemmel haben möchten. Für den Friedhof in Schemmel haben die Gutsbesitzern aus den Hausnummern:  3, 5, 8, 9, 10, 12, 13, 15, 16, 18, 20, 21, 22, 32, 34, 37, 38, 39, 40, 42, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 56, 57, 58, 59, 60, 61, 62, 64, 65, 68, 75, 80, 81, 82, 85, 88, 95 a 96; für den Friedhof in Windisch Kamnitz aus den Hausnummern: 6, 25, 28, 33, 35, 45, 46, 47, 48, 67, 69, 70, 71, 72, 74, 76, 77, 78, 83, 84, 91 a 92.

Die Abstimmung war angeblich nicht so liberal. Die freie Entscheidung wurde durch Pfarreisgedenkbuch infrage gestellt: „Als zum Beispiel der Schneider und der Besitzer des Hauses mit dem  Hausnummer 50 Josef Knechtel wollte seine Stimme für den  Friedhof in Windisch Kamnitz geben, sagte ihm der Stadtrat  Eduard Fieger, dass er auch in  Windisch Kamnitz eine Arbeit finden soll. Der Schneider hat also schlieslich seine Stimme für den  Friedhof in Schemmel gegeben.“

Trotz das gewinnende Verhältnis  für den Friedhof in Schemmel stieß die Idee auf die Pfarrei in Windisch Kamnitz und auf die Unstimmigkeit Diözesankurie. Daher sind die Vertreter der Gemeinschaft sich mit ihrem Antrag auf Landeshauptmann gewandt. Sie haben ihres Bedarf an örtlichen Friedhof damit begründet, dass der Weg zur Kirche in  Windisch Kamnitz eine dreiviertel Stunde dauert und mit dem Leichenzug eine Stunde. Wenn es schlechtes Wetter gibt, spielt man mit der Gesundheit der Trauergemeinde: Die Leute kommen hungrig und gefroren erst am Nachmittag zurück nach Hause (einige Männer kommen erst am Abend), weil die Beerdigung erst um 11 Uhr beginnt. Die Tagelöhner verlieren ihr Tageslohn. Falls eine Friedhof in Schemmel eingerichtet wird, spart man nicht nur Zeit aber auch Begräbniskosten: jeder Sargträger bekam als Belohnung 1 Gulden. Es waren acht Sargträger für eine Beerdigung nötig. Der Weg zum  Friedhof in Schemmel würde kurze gewesen und die Träger musste sich nicht wechseln.

Bei dem Landeshauptmann war der Antrag erfolgreich und am 2. Juni 1975 traf sich die behördliche Kommission zusammen (die Vertreter des  Landeshauptmannes, der Bezirksarzt, Vertreter des Bauamtes, Pfarrer, Landrat) und segnete ab, wo neuer Friedhof eingerichtet wird. Es war am Anfang der Gemeinde, unter dem Wald über die Straße nach Windisch Kamnitz. Ein Teil des Feldes gehörte zu Raimund Günther. Das Gelände wurde nötig zu zubereiten, stellenweise tiefe Loche ausgraben (Sandboden).

Die Verstorbenen sollten aus dem Haus bis zum Hof vor dem Haus Nr. 32 transportieren werden und von hier aus sollte der Pfarrer die Begleitung bis zum Friedhof übernehmen. Für diejenige, die aus oberer Gemeinde kommen, wurde schon der Standort bei der Straße in den Stellen bestimmt, wo die Straße zum Friedhof abbiegt. Wenn jemand schon von zu Hause die Begleitung von dem Priester haben wollte, musste er ihn über das übliche Taxe bezahlen. Der Ort für die Umkleidung des Priesters im Talar wurde im Zimmer des Hauses Nr. 32 vereinbart.

Der neue Friedhof sollte das Ausmaße 200 Klafter haben. Für jede Klafter sollte der Besitzer des Grundstückes R. Günther 1 Gulden bekommen. Der Friedhof sollte nur für Katholiken sein und sollte geweiht werden.

Die vereinbarten Bedingungen haben Proteste ausgelöst. Bis Ende des Jahres wurden 20-30 Quader befördert, die dort liegen geblieben sind. Die Arbeiten haben erst im nächsten Jahr gestartet. Am 1. November 1876 wurde im Mitte des Friedhofes das Kreuz auf einem Steinsockel errichtet. Der erste Begrabene war der fünfjährige Josef, der Sohn von Josef Grasse aus dem Hausnummer 89. Der Friedhof sollte nur katholisch sein und im diesem Zeit war er noch nicht geweiht – kleiner Josef wurde am 5. 11. 1876 ohne Teilnahme von dem Priester durch den Lehrer Kessler begraben. Die Bewilligung von  Diözesankurie für die Einweihung und Gebraucht des Friedhofes ist erst im nächsten Tag eingegangen.

Dieser Friedhof verfiel nach dem Krieg, aber ab Jahre 2012 begann man wieder mit den Reparaturen.

Der Ortsverein ,,Sargträger” (aus Bürgervereinigung für Konservierung und Erhaltung des kulturellen Erbes Grundmühle) setzt den Friedhof ehrenamtlich in Stand.


Brigády 2021

Milí Mlynáři,

letos to, pokud situace dovolí, budeme na mlýně v tyto dny:

22.5., 19.6., 17.7., 14.8. a 25.9.

…kdybyste šli náhodou kolem :)

Brigády 2020

Sice jsem ještě neudělala ani mlynářský výlet (ona mě tak nějak pitomě
zradila noha, takže spekulujeme s Jirkou, jestli mi nepomůže, neb nikdy
nevím, jak budu schopná chodit), ale už jsem musela dát dohromady akce
pro veřejnost – tedy i BRIGÁDY. Takže jsem za citového vyděrače, ale kdo
bude mít chuť, tak mi může pomoct:

Dolský mlýn: 16.5., 13.6., 11.7., 15.8. a 19.9.2020

Zadní Jetřichovice: 9.5., 20.6., 18.7. a 26.9.2020

Dny řemesel budou v celém ansámblu: 28. – 30.8.2020, ale jelikož Jíra Kadera
se nebránil milíři, tak kluci uhlířský (Eda? či někdo další?) tam budou
nejspíš řádit na louce (s pajdající Beliskou) od 22. 8. (ještě s tím
mohou zahýbat uhlíři, zdůrazňuji: S TÍM, nikoliv, že mohou zahýbat!!!!)

Natalie

dary

omšelé zdivo Dolského mlýna děkuje za finanční dary Janě + Ondrovi (2.000,-) a Vláďovi (1.000,-) :)

závěrečné brigády roku 2017

…byla přidána zhodnocení závěrečných brigád roku 2017, podívejte se ZDE

Brigáda 15. července 2017

Kvůli dešti se nás sešlo méně, ale práce jsme se nebáli. Přesvědčte se :)

Brigáda 10. června 2017

Znovu jsme se sešli, koukněte se tady

Brigáda 13. května 2017

Slavili jsme 10 let :) mrkněte

Termíny brigád 2017

Termíny brigád v roce 2017 jsou na světě, přijďte :)

Druhé vydání Osudu…je na světě

Dobrá zpráva pro všechny zájemce o knihu Osud má jméno Dolský mlýn…kniha je na světě :)

Můžete objednávat ZDE.

kniha Osud má jméno Dolský mlýn

…pro všechny zájemce, na které se v první vlně nedostalo máme dobrou zprávu. Připravujeme druhé vydání knihy Osud má jméno Dolský mlýn.

 

Občanské sdružení pro záchranu a konzervaci kulturní památky Dolský mlýn © 2008-2014

Poslední aktualizace: 9. května 2014